Battleground Europe CZ

Den 11
"výlet" do přístavu. Ráno jsem prosadil vynechání toustu. Stejně by jsme si pak něco dali. Mufina, opečenou sladkou rýži, cosi podivného co mi nechutnalo, ananas. Přístav stál zaprd. Smrad z těch jejich jídel. Každých 10 metrů vysvětlujete, že nechcete tuk-tuk taxi, ani trip na maya bay, monkey beach a bůh ví kam ještě. Ty otrlejší se s tím nespokojí a ptají se kdys tam byl a na kterým ,s kým a za kolik. Není to tak hrozné, Nejhorší byli tunisani (v Tunisu). Ahoj příteli, jak se máš, od kud jsi, kolik ti je a pojeď na zájezd. Ne ? Proč ne ... Tady vám alespoň nepodávají ruce. Jelikož po městě prd, a pláž bylo parkoviště tuk-tuků mazali jsme zpět na naši Long Beach. Usádlili jsme se pod stromem a absolvovali ležing, u kterého jsme prováděli spalování kalorií termoregulací.V poledne Monulka zmerčila prodavače rýže v bambusu. Ani jsem se moc nebránil a vydal jsem se ho stíhat. Obcházel místní, s turistama nepočítal. Ani se mu nedivím, představte si, briti, australani němci všichni si v thajsku dávají hamburgery a kolu. Italové špagety. Jsme divní. Zakoupil jsem dva bambusáky za 60BHT a smlsli jsme si. No a jelikož jsme se děsně nadřeli vyhrály to ješte odpoledne rozblemcaný nudle with chicken, Monika si dala smažený banány s medem (Moni, a co dieta ??). Na pití lemon shake. Mňamka. Všechno i ten shake. Odpo jsem si došel pro ploutve a asi hodinu jsem šnorchloval. Neustále mě přesvědčovala nějaká loď že mě veme zpátky. Děkuji, ale já jsem tu záměrně !!! Až už nás nebavilo ležení, za odměnu jsme si nadělili masáž. Lidičky, to je parádička. Voněli jsme jako kokosové vánoční cukroví, k tomu v březnu a u pláže. Správná úchylárna. Po masáži bojovým přesunem do domku, protože "it's looking to storm". Jo a je tu, alespoň se bude dobře spát. Během dne jsem tu měl menší vystoupení s gekonama. My si tu jednoho nechávali jako maskota, ale oni si to asi řekli a najednou tu jich bylo asi 6. A když jsem došel tak to vřeštělo, asi že jsem nezaklepal nebo co. Tak jsem vzal koště a nahnal jsem je kam se dalo. Zbyl tu jeden. Ten ať tu likviduje mouchy, ale žádný zvaní si kamarádíčky na párty. To jsme si nedomluvili... . Zítra ráno po snídani mažeme na devátou na ferrynu, pak let z Phuketu do Bangkoku a přesun do hotelu Lek v Pattaya. Tam by již měl být interfernet grátis. Čěká nás hned po příletu sjednání výletu do orchidejové zahrady a sloní show. Chceme zakoupit tričko pomalováné od slona. Uvidíme zda se zadaří.

Den 12
Přesun PhiPhi - Phuket - Bangkok - Pattaya
Vše probíhalo hladce. Ráno jsme se nasnídali, dopravili tuktukem do přístavu.
Tady si dovolím malou úvahu. Ostrov PhiPhi je publikován jako malebný ostrov vhodný pro trávení líbánek. Thajci jak na to koukám si obecně asi na úklid nepotrpí. Je po třeba rozlišovat špínu a nepořádek. Špína jako taková tu není, je tu právě ten nepořádek. Povalující se všemožné obaly a sáčky. Není můj tak co bych ho zvedal.Všude ale vidíte postávat znuděné zaměstnance toho či onoho, ale aby uklidili to ne. Krom nepořádku k malebnému ráji nepřidají právě taxi lodě tuk-tuky. Jejich motory vymontované z kdoví čeho nejsou opatřeny tlumičem výfuku. Takový dvouválcový dvoutaktní půllitr dokáže v mžiku zkazit nádherný východ slunce. Navíc když je to v 5 ráno. Lodě jezdí hluboko do noci. Rozvážejí turisty po prohýřeném večeru do místa ubytování, nebo si plní nějaké své tajuplné účely jako jsou převoz vody tam a zpět, či odvoz odpadu.
Tudíž aby mi to asi nebylo líto, k ferry nás převážel ten nejstarší a nejhlučnější tuk-tuk, co snad ostrov PhiPhi má. Ačkoli jsme seděli aso půl metru od sebe, komunikovat šlo pouze posunkovou řečí.
Na ferry opět stejný obraz jako při příjezdu. Lidí neustále pendlující mezi sedadli, řešící si své trable hlídající děti a soustavně se přehrabující v zavazadlech, vrážející do ostatních a s tendencemi spravovat si boty v nejužším místě uličky, kdy na její projítí čeká asi 50 lidí.
Ferry nám připravila překvápko v podobě přestupu pasažérů na volném moři u přístavu. Přijeli jsme na Phuket asi s 20ti minutovou sekerou. Obrovské množství lidí čekající na další transport mi vyrazilo dech. Za necelou hodinu a půl nám odlétá letadlo. Chvilku jsem se koukal po místních a odhadl jsem maníka, který začal shánět prvních osm lidí do minibusu pro převoz na letiště. Otevřel jsem v zadu minibus a do prostoru za poslední sedadla dal naše kufry. Víc se tam nevlezlo. Zbylá osádka nasedla do vozu a bágly nechala ležet na zemi u auta. Řidič vylezl na střechu a chtěl podat ta zavazadla. Všichni na něj koukali jak telátka a nikdo se ani nehnul. Protože nás tlačil čas, nasázel jsem mu tam ty bágly tak rychle až se divil. A jelo se. Na letišti jsme doplatili něco málo za nadváhu (zavazadel). Let proběhl skoro na čas a bez komplikací. Po přistání jsme jeli po letišti autobudem, protože jim asi došly chobotky. Pravděpodobnější je , že letadlo šlo na povinnou údržbu, nebo už ten den neletělo, tak ho rovnou zaparkovali na stojánce. Taxi do Pattaya začalo na 3000BT, človíčkovi jsme poděkovali a šli o "dům" dál. Další nabídla byla 1500. Monika to nakonec usmlouvala na 1100. Zprvu se tvářili málem uraženě, ale pak byli nakonec milí a úslužní. Bodejť, obvyklá taxa je okolo 800, jak sme se dozvěděli po příjezdu do Pattaya.
Pattaya - vážení tak tady to bude chvílemi mládeži nepřístupno. Zakže pokud to čtete dětem na dobrou noc, doporučuju je poslat ihned spát. První co Vás praští do nosu je podivný pach. Lze ho identifikovat podle výsledku vaší vlastní látkové výměny, respektive podle zápachu výstupního produktu po delší konzumaci místních jídel. Jasně, je potřeba si uvědomit, že je to tu všude placka. O nějaké kanalizaci realizované samospádem nemůže být ani řeč. Pravděpodobně se to řeší jinak a to jinak musí být někde odvětráváno, aby to nebyla jedna potenciální metanová rachejtle připravená ke staru.
Druhé, ještě za světla je kšeft. Všude tu někdo něco kupuje a někdo něco nabízí. Každej druhej tu má restauraci. Každej třetí spravuje scootery. Každej čtvrtej masáže, pátej stánek s hadrama. To poslední jsou dívky, "asi" dívky a určitě ne dívky nabízející své služby. V tomto oboru nejsem znalý, ani jsem si nikde potřebné (pro mě spíš nepotřebné - jsem tu s partnerkou) informace nezjišťoval. Každopádně jsou zde k vidění dva "jevy". "Nethajci", převážně muži středního věku, mizí v útrobách hotelů s thajkami , které by mohly být mnohdy jejich vnučkami. Vynoří se ráno, a jdou spolu na snídani, případně někam jinam. Je jaksi neodiskutovatelné že v hotelovém pokoji spolu nehrají pexeso (asi). Pak je tu otázka, kterou si takový nezkušený klučík jako já jistě položí : "jak k ní přijde". Tady je to vymakané. Nejen že je tu přímo "hambatá ulice" ale jsou i místečka, kam můžete jít když se chcete seznámit. Netvrdím že na všech místech jsou "profesionálky", Mnohá místa vypadají spíše tak, že si sednete k barpultu, naproti je děvče které je jen Vaše, dělá vám společnost, dohlíží na to, aby jste po parném dni dostatečně (a rychle) doplnili tekutiny. Co mě ohromilo je počet takových míst a množství děvčat, Když jsem nakoukl do jedné příčné ulice byl tam doslova dav s dlouhýma nohama a holýma ramenama, že se nedalo prohlédnout skrz. Turista, který se tam vydá pravděpodobně zažije pocit jaký má houska vhozená do jezírka s piraněma. A takových uliček, barů, go go barů a všeho možného je tu hodně. Už cca od 13:00 se začínají objevovat první dravé rybky , vyhlížející svoji oběť. Večer se Beach Road zavře zřejmě díky probíhajícímu rockovému festivalu a změní se v jedno obrovské tržiště s všemožným zbožím včetně lásky. Téměř nejde projít skrz.

Den 13
Musel jsem si vzít dva endíky. To co se mi ráno odehrávalo v bříšku, vůbec nebylo hezke. Na snídani jsme byli jako první. Ne že by jsme byli takoví hladovci, ale monika neměla špunty do uší a tak se díky běžící klimatizaci moc nevyspala. Já spal jak miminko, jen jsem se párkrát pobudil abych se napil. K snídani bylo za 100BHT něco jako švédský stůl. Dalo si vzít kde co. Já jsem si dal nějké ty opečené tousty, k tomu volský oko, opečenou šunku, játrovou paštiku a pak od každýho něco, co nevím jask se jmenovalo. Navrch ananas jako zákusek. Po snídani zavolali z recepce že nám včera objednávali ten výlet a že nás vyznednou (pick-up time) o čtvrt na dvě. Protože pokoj je po vyjmutí kliče z "dokovací stanice" je celý pokoj kromě ledničky bez elektřini, sedím tu a dobíjím co se nedobilo přes noc. Venku se pucují barové stoly a likvidují se následky včerejší noci. Je poledne a všude je zatím klid na ulicích moc lidí zatím vidět není. 2nd road ale žije alespoň provozem, vozí se voda, led a obchody se zásobují zbožím. Ráno jsme na chvíli vlezli k bazénu. Nebylo to nic příjemného. Civí na vás stravující se lidé. Hotelová restaurace je narvaná lidmi. Kolem poledne jsme se přesunuli do pokoje, ochladili se klimatizací , zkulturnili a vyrazili vstříc orchidejím a slonům. Svezl nás tuk-tuk. Přestoupili jsme do autobusu a vyjeli. Najednou jsme kolem sebe začali objevovat dvojjazyčné nápisy. V thajštině a azbuce. Autobus zatavil a nastoupila rodinka. Naštěstí seděli dál a tak se to dalo vydežet. Po příjezdu jsme re rozkoukali v zahrádce s orchidejemi.Představoval jsem si to větší. Následovalo vyfocení s opičákem. Měli jsme skoro stejné tělesné proporce. Zrychleným bojovým přesunem na thajskou šou. Pěkný. Protože jsem kameroval, moc jsem z toho neměl. SLoní show byla perfektní , koupili jsme nějaký banánky a krmili slonečky. Představte si, že to žerou i se slupkama. Ani si to neoloupou, hladovci. Celou show mám natočenu. V okamžiku, kdy se slonům děkovalo a krmili se banánama japončící poletovali okolo jako šílení. Divnej národ. To samý se odehrávalo když se dělaly živé lidské stromy, které sloni překračovali. No málem se tam poprali, kdo si tam lehne. V průběhu natáčení mi jeden slon šlohl banány. Monika splnila úkol zakoupit sloní obraz. Nepodařilo se nám sice zakoupit namalovanej v průběhu naší show, naštěstí měli předkresleno do zásoby. Po slonech na motýly. No něco tam poletovalo. Pak jsem koukl na nějyký ptáky. Monika tam nešla, jelikož uviděla kohouta. Kohouti ji nemají asi rádi a tak se jim vyhýbá. Pak jsem zhlídnul nějaké papoušky . Dali jsme si nudle a už nás nakládali. Celkem fofr. Zpáteční cesta byla utrpení. Rusáci si sedli před nás. Malý Ivánek pobíhal mezi tetou a babičkou, na ruce hodinky transformers, neustále je tranformoval a nutil babičku s tetou aby s nebohými hodinkymi bojovaly. A neustále "pasmatri, pasmatri, pasmatri" . Pěnili jsme a pěnili. Tak jsem docela hlasitě řekl "shut up". Ivánek se lekl ale nerozuměl. Teta mu to naštěstí hbitě přeložila a byl klid.
Po návratu na recepci nám sdělili, že ja ulici je marmeláda a tak pro nás svoz nepřijede (traffic jam - zácpa).Vrátili nám 200 BHT a že se tam máme dopravit jak chcem - taxíkem. Opláchl jsem se, vyměnil oblečení za suché a jali jsme se sehnat taxi. To problém nebyl. Neměli jsme páru, kde Tiffany show je a tak nás taxikáři obrali o 150BHT. Když jsme zjistili že je to asi kilometr rovně po second road.. malinko jsme si vynadali. To se dalo dojít pěšky. Chvilku jsme okouněli kolem pokladny a dohadovali se jak získat vstupenku. Vyřešilo se to samo, slečna u pokladny si nás všimla a vyměnila nám lístek z hotelu za vstupenky. Pustili nás do předsálí a dali jsme si nějakou limonádu, která byla v ceně. Dokonce kolik kdo chtěl. Někteří bar vzali útokem. Na show se bohužel nedalo natáčet ani fotit. Pro ty kdo neví co to je tak proslulá Pattayská travesti show. Je to směs tradičníh i moderních písní a tanců v překrásných kulisách a kostýmech plných flitrů a peří. Účinkunící to je snad kapitola sama pro sebe. Neznám počet vystupujících. Ze všech co tam tančili bylo jen na velmi málo poznat že jde skutečně o muže nebo bývalé muže. U zbytku mi mozek odmítal uvěřit že to není žena. Celou dobu jsme jednotlivé účinkující nevěřícně komentovali, chválili, nebo pomlouvali. Monika dokonce brblala cosi ve smyslu že ona nebude nikdy vypadat jak ty na place a navíc to jsou vlastně chlapi. Nutno podotknout že u některých působily prsní implantáty až kýčovitě, u některých jsem si nebyl jist, jestli náhodou na show nezaskočila "skutečná" žena. ROzhodně doporučuju každému vidět. Celé vystoupení ovšem zkazily dvě ruské písničky, z nichž jedna byla "Kaťuša". Rusáci a číňani tleskali jak o život, mě to Monika zakázala. Naštěstí pak následovala parodie Tiny Turner, která mě nadchla. Sice kostým a vlasy měly nějakou ty chybku, účinkující byl malinko hubenější než bylo potřeba, ale detaily, jako gesty, chůzí a způsobem tance to bylo dokonalé.
Po show se "holky" vydaly před divadlo a nechaly se fotit a kamerovat. Musím se přiznat že jsem se s žádnou nenechal vyfotit. Jsem stará konzerva a z představy že se mě nějaký(á) dotkne mě naskakovala husí kůže (to jsem ještě netušil co si pro mě osud nachystal). Po show jsme se vydali pěškobusem zpět a nahlédli pod pokličku nočního života. Tak nějak to vypadá že do Pattaye se musely sjet lehké děvy z celého thajska díky tomu festivalu (a omlouvám se těm co se tam jen nějakým nedopatřením připletly). Tolik krásy jsem snad pohromadě ještě neviděl. Na pokoji jsme se přezuli a vyrazili na nákupy do "Majkí šopu". Což je v podstatě tržnice ale v klimatizované budově. Něco jsme pokoupili a já na pokoji okamžiě po nasazení špuntů usnul.

Den 14
Ráno jsme se chtěli tak nějako poopičkovat okolo, ale zapoměl jsem kartu do foťáku a tak jsme se museli vrátit.Dali jsme si v Cofee World kelímek Ice Late za 125BHT. Namontoval jsem kartu a sedli jsme na tuktuk. Ten nás mistrně dovezl k nějakýmu budhovi (soše). Nu budiž. Tuk-tukáček s náma chtěl objezdit kde co.. ale měl smůlu. Po vysazení u hotelu si řekl o 400BHT. Dostal 40, a šli jsme pryč. My si vyhlídkovou jízdu neobjednali. Ještě zabrbla l cosi o tom že jsem "bad sér", ale v zápětí se stal vtipmou vzpomínkou. Po vyzvednutí karty jsme se vydali na motokárovou dráhu. Kousek jsme se popovezli tuk-tukem a prošli si Walking Street, které Monika říká kurví ulička (pardon). Bylo sotva 10 hodin a nikde nikdo. Jednou jsem se optal na cesu a už jsme byli u dráhy. A u pokladny stál... teda stála. Já už nevím. Prostě "předělanej". Jaksi neylo zbytí a tak sme si pokecali. Po dohodnutí se že na mě nebude mluvit rusky (vysvětlil jsem mu že je nemáme rádi a jak to bylo v 68 s okupací) Zaplatili jsme 1200BHT, nafasoval síťku na vlasy do helmy (máme se co učit) a už jsem seděl v káře. Se mnou závodil nějaký Igor, jak jinak než z ruska. Asi to nejel poprvé - předje mě a byl lepší. Teda celkově. Nejrychlejší kolo jsem měl já. Trochu jsem studoval jeho stopu a učil se. V posledním kole jsem ho měl už jen centimetry před sebou a začínal dělat chyby zatímco já jsem zrychloval. Druhou jízdu už jsem jel sám. Měl jsem horší káru a horší pneumatiky. Strašně to klouzalo a nedalo seto udržet. Jel jsem si už jen tak pro radost. Po vystoupení jsme byl jak zmoklá slepice, tričko durch, z vlasů kapal pot. Vražedné podnebí. Radost mi kazilo, že mě igor přejel, než jsem zjistil z výsledků že jsem byl tento měsíc na 24 a igor až na 27 místě. Po návratu do hotelu jsme se zchladili a vydali se opět na nákupy. Po nákupech na procházku po Beach road, která se mi narozdíl od Moniky moc nelíbila. Byl všude festival, ulici lemovaly stánky s kde čím. Thajskou jídelnu střídaly plavky, potom zase nějaké jídlo, potom opět jiný tovar a zase jídelna. Tak se to opakovalo donekonečna snad dva kilometry. Na malíčku v botě se mi udělal puchýř a začal jsem být velmi nevrlý. Fungovalo to a vraceli jsme se. Opět přes Majkyshop. Když si Monika zkoušela asi páté rifle, byl jsem odeslán do hotelu. Monika se vrátila se spoustou tašek a nějakýma dobrotama. Jen co pookřála, už mazala opět nakupovat. Teď ležíme a Monika mi kontroluje co jsem napsal. Jak na to tak koukám, tak na letadlo poletí nakoloněné na stranu kde budou naše kufry. Doufám že mě nezabásnou za pašování ve velkém.

Den 15 Bangkok
Nešli jsme na snídani. Předchozí večer nás Monika tak přežrala, že jsem ráno neměl ani hlad. Je teda pravda že jsem se moc včerejším dobrotám nebránil. Ráno jsme vstali (kupodivu) a sbalili věci. Na hoďku jsme si dáchli u bazénu. Foukal velký vítr a na obloze byl opar. Pustil jsem si nějaký MP3. CHtěli jsme dopravit do vybraného hotelu ale nevěděli kde to je. Sedli jsme k internetu. Vybraný hotel byl ale obsazený, u náhradního "Bhimann Inn" bylo varování že v bazénu je zelená voda. Protože už nebyl čas nakonec jsme vyrazili do hotelu Trang. Navnadila nás cena 800THB u položky Hot Deal. Taxikáři smlouvali, chtěli 1000THB plus taxa za dálnici. Chvíli jsme se handrkovali a nakonec kejvli na 1000. Cesta proběhla v pohodě, až na to že taxikář se ptal na cestu. Po příjezdu do hotelu na nás zkoušeli 1400THB za deluxe room, nakonec jsme dostali za 1200THB standard room. Cena 800 je pouze při objednání přes internet a potvrzení z LateStays může trvat i 3 dny. Nedalo se nic dělat, než se někde štrachat. Vybrali jsme výlet na tygra, plovoucí trh, válečné muzezm, most přes řeku Kwai. Původně se nejmenoval Kwai ale po úspěchu filmu řeku přejmenovali. Mno a zeptali jsme se po bazénu.. a ouha. Hotel je v rekonstrukci, půlka hotelu sbouraná a po bazénu temná díra. Chjo, No nemohlo nám vyjít všechno. Vydali jsme se na procházku. Monika nabrala směr. Procházeli jsme kolem sídla UN (spojené národy, Ministerstva školství a tělovýchovy, policejní akademie, koltury a cestovního ruchu a budha ví kolem čeho ještě. Dostal jsem důvěru a ujal se vedení výpravy. Dorazili jsme do středu Bangkoku, a procházeli koem chrámů a paláců. Došli jsme i na Khaosan Road, kde už to trochu žilo. Protože už se připozdívalo, mistrně jsem naši výpravu doved zpět do hotelu, Na pěší turistiku tu není nikdo zvyklý. Každý taxík a každý tuk-tuk nás chtěl málem násilím naložit. U McDonalds (zde McThai) Co mě zkklamalo a překvapilo je jak je to ušmudlané město. Chrámy a Bayokie Sky mrakodrap jsou napucované ale jinak všude vládne ušmudlaná šedá tu a tam pokrytá reklmními poutači a květinami obětin. Město mi zatím připadá smutné. Pattaya byla víc napucovaná, jakoby více se snažící zaujmout. Ale jsme tu tři hodiny. Třeba svůj názor změním. Jdeme hrát pexeso. Zítra vstáváme brzo, abychom byli nastartovaní ráno v 6 u snídaně. Sežereme toho jako polský zájezd ať si aspoň trochu spravíme skóre. Máme radost (převážně Monika), že "Tygři" nás vyšli na 2000THB oproti 3500THB což byla cena zjištěná z česka.


Den 16
V noci jsem spali nějak divně. Zdálo se mi o sirénách hasičských aut. Až ten sen začal i smrdět po spáleným, zjistili jsme že to není sen. Po ulici jezdilo jedno hasičské auto za druhým a přes střechu protějšího domu se valil kouř.Oheň něbyl vidět. Monika mě vytáhla na recepci zeptat se , zda je vše v pořádku. Ten co byl na recepci moc neuměl anglicky, ale říkal že v hotelu nehoří, že hoří za rohem. Zbytek personálu stál před hotelem, ale kbelíky s vodou neměli. Situace tedy nebyla kritická.Vrátili jsme se do pokoje a nějak usnuli. Snídaně nic moc. V 6 ji teprve připravovali. Žrali nás u ní komáři. Minibus přijel půl hodiny po sedmé. Cestou jsme nabrali výpravu indů, japonců. V minibuse již seděli tři pakistánci. Nejdřív chrochtavě chrápal pakistánec, toho ale kamoši vzbudili. Pak začala chrochtat japonka. Padala jí dolní čelist a posléze i celá hlava. Její manžel ji ovšem nevzbudil ale napodoboval.Ranním provozem jsme se prokličkovávali k plovoucímu tržišti. Cestou jsme viděli havárku na dálnici. Auta poházná na bocích, nějacé lidé tam svépomocí holýma tukama trhali zmuchlané zbytky aut na kusy a snažili se vyprostit zaklíněné. Pár lidí leželo na silnici v čemsi rudém. Okamžiě se celý mikrobus připoutal. Dorazili jsme na plovoucí trh. Nasedli do "longtail boat". V kanále panoval čilý ruch voda stříkala a vlny protijedoucích lodí nás brzdily. Kormidelník-kapitán když přidal plyn, loď se nakláněla na stranu. Ani jeden z dalších cestujících nepochopil, že by bylo potřeba vyvažovat. Jeli jsme proto nakolněni. Po příjezdu na samotný market jsme se za 300BHT nalodili na loď poháněnou veslem a začali stát. Prodírali jsme se rychlostí několika metrů za minutu skrumáží lodí zevlujících, nakupujících a prodávajících lodí. Naše nervozita stoupala (hlavně moje).V minibuse jsme se dozvěděli, že tygři nemají rádi červenou, růžovou a oranžovou barvu. Já jsem měl červené tričko, Monika oranžové šatečky. Při první příležitosti jsem nasrán z lodi vystoupil a po marketu jsem se vydali pěšky.Za nemrzký peníz jsme nakoupili toliko potřebných oděvů a bojovým přesunem se prodrali na místo opětovného setkání se skupinou. Odtud následovala cesta na hadí šou. Čekal jsem že se tam bude někdo kroutit s hadama a nějak s nimi tancovat. První číslo bylo že obešel diváky s kobrou královskou. V druhém se "utkala" jedna znuděná kobra s nějakým zvířátkem v plexisklové krabici. Ani zvířátko, ani kobra o sebe nejevili zájem. Na řadu přišla druhá kobra. Čekal jsem že zvířátko zhyne strašlivou smrtí. Nicméňě zvířátko zakouslo kobru. Na discovery jsem viděl, že toto zvířátko je proti kobřímu jedu imunní. následovalo vystoupení s jiným hadem. Had lítal po aréně sem a tam, Seící v prvních řadách utíkali, některé děti to psychycky nezvládly a upadly v hysterický pláč. Pak jeden účinkující dráždil 3 hady. Nakonec dva chytil do každé ruky a třetího do pusy. Vše je na videu. Z hadí produkce nás seznámili s novou skupinou. Dvě australanky, australan , průvodkyně a řidič. Pálili jsme to po jejich jediné silnici na západ místy 140, plná čára je pouze orientační, jako že by se asi nemělo předjíždět. Předjíždí se vždy a zásadně ze strany kde je víc místa. Když dojíždíte auta a nevíte který pruh je rychlejší, najedete projistotu doprostřed. Co kdyby, žejo.Blinkry se používají vždy,včas a převážně jen tehdy máte-li je chuť použít. Při přejíždění z pruhu do pruhu jedete vždy tak, že do mezery narvete čumák auta. Ten za vámi už si musí nějak poradit. Klakson je zařízení, používané k lákání turistů do taxi, nebo tuktuku. Slouží též k prosazování práva rychlejšího a k signalizaci, že rozhodně zpomalovat nebudete. Mírným provozem, nalepeni na nárazníku posledního z kolony aut před námi jsme dorazili k řece Kwai. Zde nás čekal oběd v thajském stylu na plovoucí restauraci. Bylo tam méně komárů než ve vchodu hotelu Trang. K jídlu byla bílá rýže, směs zeleniny v kečupu, směs spařené zeleniny, směs kuřecího s vejcem ala omeleta, a kuřecí s houbami ve vlastní (nebo kde ji ukradli) šťávě. Zákusek vodní meloun a ananas (pineapple). K pití jsem si dal Ice tea a Monika sprite. Oběd byl v ceně, pití asi 80BHT. Po obídku jsme švéda, co jsem si myslel že je australan vysadili u mostu a s dámami jsme pokračovali na tygry. Náležitě odění - monika do mých tepláků - jsme se vydali za tygry. Nebylo to takové jak jsem si to představoval já ani Monika. Tygři jsou uvázáni tak, aby na vás nemohli, Vše organizováno nějakými dobrovolníky ve žlutých tričkách. Chytnou vás za ruku a provedou mezi tygry , u kterých se vyfotíte. Tygři vypadají podivně. Prvotní reakcí všech je že jsou zdrogovaní. Nelze to zjistit zda je to pravda. Nicméně když se podíváte na místní psy a kočky okolo poledne působí podobně apaticky. Já v tu dobu na přímém slunci naopak šílím. Jakmile zaleze slunce v tygřím kaňonu, (asi 15:30) jsou tygři transportování zřejmě do svých "ubykací". Takže pro případné zájemce je otevřeno od 11:00 do 15:45. Těch 40 minut co jsme dostali bylo žalostně málo. Za speciální foto (tygrovi si lehnete pod břicho, na hlavu dostanete tygří packu) zaplatíte 1000BHT. Zapášete se do darovací knihy, dostanete dva tygří zuby (zřejmě tygři trpí paradentózou, že mají tolik zubů na rozdávání) na provázku. Na místo srazu jsme dorazili asi o 15 minut později. Umyli jsme si pařátky od tygrů na WC a mazali k mostu ke švéďákovi, který byl již za tu dobu značně propečený. Přešel jsem si most, Monika to vzdala když zjistila že tam není zábradlí a ke spadení do vody satčí chybný krok. Po mostě 2x projelo cosi jako vlak. Při výstavbě mostu padlo asi 3000 amerických zajatců, dalších 3000 thajských a australských. V okamžiku náletu na most američany padlo přes 3000 zajatců. Z mostu byla 7 dní odstraňována lidská těla. Za dva dny po zničení byl most opět funkční. Most tvořil důležitou zásobovací linii japonců do Barmy. (doufám že jsem to správně přeložil od průvodkyně). Jelikož švéďák už mělmostu dost, jelo se na hřbitov kde je pochováno 3000 thjskýchm britských a anglisckých vojáků. Vojáci USA byli odvezeni zpět do vlasti. Zde mne i spoustu ostatních včetně průvodkyně šokovalo chování skupinky mladých japonců a japonek, kteří nad hroby britských vojáků pózovali, fotili se a prsty ukazovali "V" jako vítězství. Naše průvodkyně to komentovala tak, že je taky nemůsí, že se chovají nemožně a že si myslí, nebo chtějí aby byli největší na světě. Doufám že jsem to chytl na kameru a dám to pěkně na youtube. Ono si to cestu na britskou ambasádu cestu najde. Chtěli jsme najít japonský hřbitov a provádět tam totéž (průvodkyně se jen pousmála - asi tu žádný není). Po té již následovala asi dvouhodinová jízda do Bangkoku. Styl jízdy řidičů nás nenechal dlouho dřímat, zavěšeni do popruhů sedadel jsme se promodlili k cíli. Vyložili nás jako první. V hotelové restauraci jsme požili několiko nudlí s chicken. Po osprchování jsem usnul jsko nemluvňátko aniž bych napsal jedinou řádku.

Den 17
Na tento den jsme naplánovali výlet do paláců. Hned jak jsme vyrazili chtěli se nás ujmout lační tuktukáři. Z principu jsme odmítali. Paláce máme 30 minut pěšky a času fůru. Hned za hotelem jsme "nechtě" objevili stojícího budhu. Ne že by jsme byli první a náleželo nám nálezné, on tam stál už dřív, jen my jsme nevěděli, že tam je. Blíž k palácům byli tuk-tukáři velmi neodbytní. Jeden nám sdělil že mají prázdniny a že jsou paláce dopoledne zavřeno a za 20THB nás sveze k stojícímu a na floating market a budha ví kam ještě. Slušně jsme poděkovali a šli dál. Toto se opakovalo ještě jednou, když jsme byli nejistí kudy přejít silnici. Z ochotného muže chtějícího pomoci nebohým dezorientovaným turistům se stal rita lačný tuk-tukář. Opět jsme si razili cestu vedrem dál svou cestou. Před prvním vchodem do paláce stál kromě stráže i jeden jakoby uniformovaný muž. Sdělil nám opět že je zavřeno, otevřeno je pro veřejnost od dvou a že stejně já nemám dlouhý gatě a Monika špatnou délku rukávů. No a že nám zavolá tuk-tuka a ten nás odveze do hotelu převlíct, na monumenty, market a na 14:00 k paláci. Jak řekl slovo tuk-tuk cítili jsme kulišárnu a šli se přesvědčit sami. Nějaká certifikovaná žena u vchodu do paláce nám chtěla nabídnout své průvodcovské služby. Jelikož jsem byl tak nedůvěřiv, málem jsem ji stařenku nakop. Furt vám někdo něco cpe aniž jste ještě sami přišli na to co vlastně chcete a kde jste. Co jsme se dozvěděli pozitivního, že dnes je skutečně nějaký významný den, a nad oblečením se mhouří oko, já tam můžeu v 3/4ťáčích a Monika s krátkým rukávem. Navíc je normálně otevřeno. Zeptal jsem se jednoho uniformovaného muže u pokladny, zda je naše oblečení OK a je otevřeno a ten vše potvrdil. Zatímco Monika měnila peníze dal jsem se s ním do řeči a pověděl mu co se nám přihodilo. Jen se smál a řekl že muži od tuk-tuk jsou špatní muži. Trochu se divím že tyhle existence od paláce nevyženou. Návštěva paláce byla pěkná, viděli jsme kde co typicky thajského aspustu třpitivých věcí, zbraní a obleků. Vstupné stálo 350BHT/os a byla v něm prohlídka mincí vstup do paláce a Vstupenka do areálu Vinmamek (upřesním správné jméno). Budha "emerald" je pidibudha na vrcholu pozlaceného (asi) trůnu v paláci. Odtud pěšky k kežícímu. Stačí sledovat dav (nebo spíše dobrodruhy co jdou pěšky v tom vedru) a jít podél řeky na jih. Vstupné 50BHT/os plus 20 na penízky do mističek. Budha je obrovský a má zlatou barvu. Navíc leží (překvapivě). Comě zajímá nejvíc a nikde to není psané, jestli stavěli napřed budhu a pak chrám nebo naopak. U ležícího jsem byl již notně přehřátý, na noze mě zase trápil puchýř a tudíž jsem byl značně protivný. Po chvilte odpočinku jsme se přepravili taxíkem do hotelu kde jsme se ochladili umyli a odpočali. Následoval výlet na Bayoke Sky Hotel. Námi stopnuvší taxík řídil starší pán a moc nerozuměl anglicky. Nemohl pochopit kam chceme "Bajokí" podel anglické výslovnosti se mu nezdálo. Rukama nohama jsme se domluvili že chceme ten "big building" a "dělat kuku na město shora". To pochopil a dostali jsme instrukci že thajsky je to "Bajok tů" protože "Bajok (1)" je jeho menší hotelový bratříček opodál. Velmi milý dědulka a to ani nevěděl že se navždy zapíše do naší paměti. Při placení Monice vypadl mobil aniž by jsme si toho všimli. Zjistli jsme to až na vyhlídce, odkud chtěla zavolat svojí milovaně švestr, jakože z nevyšší budovy v Bangkoku a mohla halekat akorát z observatoře. Výlet, nebo spíš výtah vás přijde na 200BHT na osobu. CO je potěšující - je v tom i jeden soft drink (nahoře dostanete vybrat ze speciálního menu) a ošatka popcornu. Start výtahu je strovnatelný se startem letadla. Akcelerace je cítit a žaludek, který po třech týdnech jiné stravy není až tak v pořádku Vám to dá cítit. Když skleněný výtah vyjede z betonového skeletu do skleněného ... já se velice rychle něčeho chytl a nechtěl pustit. Čísílka na ukazateli pater přeblikávají podezřele rychle a pod Vámi se vzdaluje pekelně rychle pevná zem. Výtah jeden "jen" do 73 patra, kde je miniexpozice thajské kultury, suvenýry a první vyhlídka. Dalším výtahem se dostanete do 82tího, kde je restaurace a odtud pěšky po schodech do 84, kde je točící se ochoz v kleci z drátů. Můžete tak pořídít záběrů města hříchu kolik je ctěné libosti. Nám se podařilo tam být pouze sami. Bangkok pokrývá celý horizont, Kromě střední části, kde je hodně mrakodrapů (skyscrapers) jsou to ale převážně dvou, maximálně třípodlažní budovy. Zapome%nte na sídlištní bloky jako u nás. Každej tu má svuj domek, byť jen z vlnitého plechu. Další dominantou je nadzemka. Při troše štěstí, dobré viditelnosti a hodně fantazie lze zahlédnout i 40km vzdálené objekty letiště. Jakmile jsme se dost pokochali přesunuli jsme se do restaurace. Zde jsem požil ananasov džus a Monika Capuchino. Jako dezert měla zjištění že nemá mobil. Trefili jsme perfektní počasí a vynikající viditelnost. Poctil jsme návštěvou WCa vydali jsme se dolů. Nikoli s davy výtahem pro směr dolů, ale mazaně jsme si počíhali na ten který nás sem vyvezl. Dolů opět v soukromí. Už se šeřilo, nebylo tolik světla a tak jsem to netokrát přežil bez křečovitého držení se výtahu. Monika se chtěla opět fotit ve výtahu... Dole jsme okolo mrakodrapu prolezli přilehlé tržnice, nakoupili několiko potřebného tovaru a narazili na masážní studia. První jsme vynechali, mladá děvčata v růžovém v nás nevzbuzovala důvěru toho co mají za lubem masírovat. O kousek dál byl témeř plný jiný salon, tentokrát v oranžovém a zaměstnanci nepůsobili jako úarodie na barbie. Masáž to byla příjemná, nebyla tak bolestvá jako v Pattaya. Nicméně celé studoi jsem bavil napřed chcicotáním když mi masírovali šlapky. Nakonec při foot masáži je i masáž krku a ramen. Masérka mi tam cosi kušnila, kušnila a v nestřeženém okamžiku cukla až zapraštělo. Jenže na druhou stranu už jsem měl strach a nechtěl jsem jí "skočit" na kolíbavé pohyby a ne a ne se uvolnit. Pochopila a všichni jsme se tomu smáli na celé kolo. Nakonec křuplo a ani to nebolelo. Po masáži jsme nakoupili nějaké dobrotivosti na zub a bez větších komplikací se dostali do hotelu. Noční ceny jsou vyšší než denní (za taxi), ačkoli traffic jam večer nebyl tak velký jak když jsme seli cestu tam. Taxikář to však bez mrknutí oka na džem svedl. Nakonec jsme to sice uhádali na 130 a nechali mu 140BHT. ono je to v prncipu jedno ale tady se a ulici smlouvat musí. Po příchodu do hotelu jsem šl prosit na recepci , aby zavolali na taxíky zda se nenašel mobil. Projistotu jsme kartu nechali z česka zablokovat. Padli jsme do postele ucaprtaní. Budila mě pouze klimatizace, když byla zima, po vypnutí až bylo moc horko a náhlé řídké noční příhody. Buď jsem něco nevhodného snědl, nebo to byl úpal/úžeh. Monika i přes ztracený mobil spala bez problémů.

Den 18
Jdeme do finále. Posnídal jsem čaj a pět sucharů. Mobil nikdo nenašel. Tedy našel (típal vyzvánění) ale vrátit ho asi nechtěl, zřejmě sběratel. Okolo deváté jsme ve vydali na "Vimanmek". Což by měl být palác kde bydleli králové, kde se přijímají oficiální a královské návštěvy. Považujte za povinnost toto místo navštívít. Moc se mito líbilo i když všude nesmíte fotit ani natáčet, musíte tam jít bez zavazadel a bosí. Všude se renovuje opravuje a restauruje. Vystavené exponáty sice nepředčí velikostí drahokamů naše korunovační klenoty (vystavené jen občas), ale množstvím je předčí tisíckrát. Každá ptákovina má na sobě diamanty rubíny a možná i brilianty. Všude na vás dohlíží kamery, všude je ostraha. Dostanete i anglický komentář. Velmi mě překvypilo že tytomnohdy 200let staré dřevěné prostory jsou stále při oficialitách používány. Hlavní expozice zavere asi hodinu. Po té jsme si prohlídli opět sbírku kde čeho, od zbraní po tašky tabatěrky a nádoby na bonbóny.